Když tehdy Mojžíš sestupoval z hory Sinaje, nesl si od Boha nějaké desky (šanony). Neměl tušení, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři (některé překlady/výklady popisují ten jev jako že Mojžíš byl rohatý).

Když Áron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři (jak je rohatý), báli se k němu přiblížit.

Ale Mojžíš si je zavolal a seznámil je s obsahem svého rozhovoru s Hospodinem. A když domluvil, dal si na tvář závoj (tzn. roušku). Kdykoli Mojžíš mluvil s Hospodinem, roušku odkládal. Když pak mluvil k lidem, mluvil s rouškou. Aby se ho nebáli, že je tak rohatý.

Takhle to tenkrát bylo.

Zdroj: Bible; Exodus 34:29-35

Do dnešního dne zůstává při čtení Bible ta rouška neodkrytá - odnímá se totiž jen v Kristu.
Cože?

Jakmile se člověk obrátí k Bohu, rouška mizí.
Aha!

Zdroj: Bible; 2. Korintským 3:14-15