Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 12013
unikátních: 6205

Stránka ...
celkem: 62333
unikátních: 14715

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 12013
unikátních: 6205

Stránka ...
celkem: 62333
unikátních: 14715

 

Seminář Hlad po Bohu v Kroměříži

Máte hlad po Bohu? Neodpovídejte, já znám odpověď. I sám Bůh jí zná dříve než ji vyřknete. A i když třeba v Boha nevěříte, přesto po něm dozajista vskrytu duše toužíte. Ať už si to přiznáte nebo ne – ta touha tu vždy je. Můžete ji zpozorovat, když se podíváte na svůj život trochu blíže. Uvidíte, že vám v životě stále něco chybí. Možná štěstí a láska? Možná někdo další okolo vás, schopný vám poradit, obejmout vás? Myslím, že to je přesně ono.

Z toho důvodu jsem se také rozhodl s mojí přítelkyní Nicky zavítat 7. – 9.10 do Kroměříže na duchovní seminář s názvem „Hlad po Bohu“. Oba s Nicky zatím neustále hledáme Boží pravdy, snažíme se nasytit informací, které nám podávají lidé okolo nás svým svědectvím. Myslím, že naše víra v tu chvíli ještě nebyla tak silná – kdybychom tušili, kde Kroměříž je, asi bychom se ani neúčastnili.
Naštěstí nás Bůh obdaroval zeměpisnou negramotností a my byli pevně rozhodnutí Kroměříž navštívit. Zdálo se, že už neodjedeme. Možnost rezervovat se byla tatam, tak jsme se rozhodli, že budeme spát u Petra Činčaly v autě, který nám tuto možnost nabídl. Přibalili jsme spacáky, když v tom se ozvala paní Lucie, se kterou jsme měli jet, že jsou nemocní. Co teď? Naštěstí jsme našli místo ještě v jiném autě! Problémem však ještě zůstávaly peníze. Nasytíme se Božím Slovem – důvod, proč tam také jedeme! Odevzdali jsme se proto plně do Božích rukou a vyjeli jsme.
K našemu údivu byla cesta opravdu dlouhá. Šest hodin v autě jsme opravdu nečekali. Původně jsme si mysleli, že se Kroměříž nachází někde za Prahou. Ale tolerujte nám naši hloupost, prosím, chodíme ještě oba jen na střední.
Dorazili jsme a usmálo se na nás štěstí. Uvolnila se místa – měli jsme kde spát! A Petr nám zaplatil veškeré jídlo! Jaké požehnání!
Popravdě, jídlo nebylo zrovna nic pro mě. Kdyby většina jídel nebyla bezmasá, vymluvím se na vegetariánství. Ale pořád to bylo lepší než nejíst nic.
Po večeři přišel na řadu hlavní program. Po chvíli uctívání Boha písněmi, kdy zpíval celý sál, nám představili přednášejícího Jona Dybdahla, bývalého misionáře a profesora na Andrewsově univerzitě v Americe. Začal nám vyprávět o hladu po Bohu. Nejprve všeobecně, poté se však celý seminář věnoval tématu, jak hlad utišit.
Byl to pro mě skvělý zážitek. Nevím, čím to je, ale vidím značný rozdíl mezi kazateli z Česka (při většině kázání obvykle usínám) a tímto kazatelem z Ameriky. Přišlo mi to všechno daleko živější, plnilo mě to, sytilo mě to. Jeho slova tišila můj hlad.
Celý víkend poté mluvil o pěti krocích, jak hlad utišit. Myslím, že kdybych do Kroměříže nejel, přišel bych o úžasnou zkušenost. Díky Bohu, že jsem tam byl! Přednášky mě tak neuvěřitelně utišovaly, hladili můj kručící břich. Začínal jsem si daleko více uvědomovat, že Ježíš je tu pro nás neustále, začínal jsem si uvědomovat jeho obrovskou lásku. Cítil jsem se nepřemožitelný, veškerý strach mě opustil. Věděl jsem, že mé obavy z nezvládnutí školy jsou pryč, protože s Boží pomocí vystuduji. Kdo ví víc o chemii než náš pan profesor Canov? No přeci samotný Stvořitel chemie!
Bylo tak krásné slyšel zpívající dav všude okolo mě. Vidět ty lidi, kteří milovali Boha. Byli hned vedle mě! Vyrůstal jsem v naprosto ateistickém prostředí. Teď jsem nebyl sám. Měl jsem Boha. A měl jsem i jeho rodinu!
Modlitby mi vystupovaly ze srdce. Při nich jsem si uvědomoval, jak moc pro mě Ježíš znamená. Ano, ke konci semináře jsem dost často při modlitbách plakal. Plakal jsem štěstím, že tu pro mě někdo tak skvělý je. Když jsem plakal, jeho ruka mě hladila. Tehdy jsem poprvé uslyšel Boží hlas. Naprosto jsem se před Bohem pokořil a neuvěřitelně mu za vše děkoval.
Byl to skvělý víkend plný užitečných informací. Především však pro mě byl o styku s Bohem. Dostal jsem se k němu blíž než kdy předtím.
Pokud jste tam nebyli, nezoufejte. Pojedeme všichni společně příští rok! Nasytíme se společně při velké Boží hostině! Věřím ale, že toto není pouze jediná cesta. Myslím, že cesty stačí jen hledat – jděte za svým hladem. Kručení nenaplněného srdce vás povede…


[Napsal mr.krocker]

Neděle 09.říjen 2011 - 22:08:25 by generaceviry
Posted in Reportáže | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Kategorie příspěvků