Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 14460
unikátních: 7453

Stránka ...
celkem: 73762
unikátních: 17715

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 14460
unikátních: 7453

Stránka ...
celkem: 73762
unikátních: 17715

 

Modlomat - modlitební automat

Za velikého zájmu médií se nedávno odehrála zvláštní událost. Zde zpráva z tisku:

Německý umělec Oliver Sturm vymyslel užitečnou pomůcku pro věřící - modlitební automat. Červená budka s nápisem modlomat připomíná kabinu na pasové fotografie. Místo oslnivého blesku však lidem nabízí chvíli klidu a rozjímání. Automat zvládá přednášet Otčenáš pro křesťany, ale i páteční modlitby pro muslimy.


Automat stojí v Berlíně a Frankfurtu nad Mohanem. V repertoáru má asi 300 modliteb v 65 jazycích. Vedle známého Otčenáše, jenž je schopen odpřednášet ve více než desítce jazykových verzích včetně korejštiny, indonéštiny či syrštiny, která vychází z aramejštiny, umí přepnout i na muslimské páteční modlitby či židovské sabatové písně.
Zájemci o duchovno však mohou vyhledat i mnohem exotičtější příspěvky, jako jsou zpěvy tibetských mnichů, rituální písně domorodců ze Šalamounových ostrovů či náboženské texty kontroverzních scientologů.
I když Čeština v nabídce zatím chybí, Sturm počítá s tím, že by modlomat v budoucnu postavil i v Praze. "Myslím, že by to bylo zajímavé," poznamenal v narážce na dobře známý ateismus Čechů.

Berlínský modlomat (v němčině Gebetomat) je v nákupní hale Arminiovy tržnice za radnicí čtvrti Tiergarten. Svou červenou barvou splývá s rudou cihlovou stěnou, u níž stojí zcela mimo hlavní obchodní ruch, a náhodný kolemjdoucí ho tak zaznamená až díky bílé svítící stříšce nebo zcela netržním zvukům, které se linou z jeho útrob.
"Dobrý den, vítejte v modlomatu," zdraví uklidňující ženský hlas návštěvníka, který veden touhou slyšet slovo boží nebo jen čistě ze zvědavosti usedne do nepříliš prostorné krabice na plastovou stoličku před modrý displej a dotkne se ho. Na obrazovce se před ním rozbalí nabídka světových náboženství, jimiž se může proklikat až k modlitbě, kterou chce slyšet.

"Mým hlavním kritériem při výběru bylo, aby ukázal co největší pestrost a byl co nejvíce internacionální," vysvětlil dvaapadesátiletý Sturm. Nápad dostal v roce 1999 v newyorském metru, kde slyšel mluvit podobný stroj. Začal uvažovat, jaké by to bylo, kdyby odříkával modlitby. Před třemi roky takový přestavěný automat na fotografie poprvé představil veřejnosti.
Původně ho zamýšlel jako placenou službu, jak dokládá otvor na vhazování mincí po straně dotykové obrazovky. Jeden Otčenáš vyšel na 50 centů (12 korun). Dnes je ale otvor přelepený a všechny modlitby jsou zdarma. "Byla to taková umělecká provokace narážející na to, že náš svět zašel už tak daleko, že vyrábí automaty, v nichž se musí za duchovní věci platit," popisuje Sturm a dodává: „Zajímalo mě to napětí mezi naším zautomatizovaným světem a intimitou soukromé modlitby“.

Zdejší německý farář automat za konkurenci nebere.
A jaký mají na modlomat názor Němci? "Je to úplně praštěný," mávl rukou jeden z prodavačů v okolních stáncích. "Náhrada za kostel to není, ale pokud to lidem pomáhá se v modlitbách najít, tak proč ne," neodsuzuje ho naopak evangelický farář Martin Germer.
Sám Sturm má prý převážně pozitivní reakce. "Je hodně lidí, kteří se nejprve smějí a říkají, co je to za bláznivý nápad. Ale pak si sednou dovnitř a převládne zájem o všechna ta náboženství. Je jen málo takových, kteří jsou skeptičtí nebo vyloženě kritičtí," tvrdí tvůrce, který nyní pracuje na anglické verzi, jež poputuje do Manchesteru.
V budoucnu by svůj automat chtěl představit také v New Yorku a v Japonsku; zájemce už má prý z Dubaje.
Modlomat by se ale mohl dobře vyjímat také v Bonnu. Tam by mohl doplňovat automaty pro prostituky, které v něm za provádění svého řemesla začaly platit daně.


Co modlomat přináší? A co nám bere? A co nám říká o nás samotných?
Naše západní civilizace dospěla díky pokroku do instantního stádia. Relativní blahobyt a nejmodernější výstřelky vědy a techniky se nabízejí svou dostupností k dispozici každému.
Často zdůrazňovaná individualizace, konzumnost, lhostejnost nebo obtíže sdílet své hodnoty a prožitky s jinými, to všechno dostalo v modlomatu další pilíř. Cokoli chci, to si vezmu. Stačí se dotknout displeje, a dostanu zážitek, potravu, zábavu a nyní i hrst náboženství v prášku.

Máme vrtět hlavou, mračit se odmítavě nebo vzít existenci modlomatu jako běžný produkt současného světa?
Kam přijdou naše staré dobré kostely? Kam přijdou tradiční nedělní bohoslužby?

Určitě si lze představit ještě lepší způsoby! Což takhle soubor modliteb jako pevné příslušenství mp3 přehrávačů, kdy se spustí přímo do ucha modlitba odpovídající našemu rozpoložení, které je snímáno neviditelným senzorem? A proč nevyužít síly internetu, jehož dostupnost je stejně nezbytná jako dýchání. Proč si přímým přenosem nepustit po takové modlitbě do uší či jiných lidských čidel lidské hlasy a vjemy navozující iluzi společenství a pár mouder, která nabudí mysl k pozitivnímu výkonu a odpoutá nás na chvíli od prázdnoty či pomíjivosti vlastního bytí...?



Lidská spiritualita je nekonečně rozmanitá a barevná, stejně jako člověk sám. Neexistuje šablona pro všechny a neexistuje způsob spirituality, který by byl špatný (nenarušíme-li svobodný prostor druhých).

Modlomat v Berlíně je zatím jen druh uměleckého díla, výtvor umělce, který na sebe strhává kýžený zájem. Jak daleko jsme ale od průmyslově vyráběné modlitby? A jak daleko jsme od průmyslově vyráběného Boha?

Co je ještě normální a co už je v módě? Jsme ještě schopni zachytit absurdnost situace, kterou nám modlomat ukazuje?

[Napsal K.]

Pondělí 03.říjen 2011 - 11:07:38 by K.
Posted in Ostatní | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Kategorie příspěvků