Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 6
unikátních: 3

Celkem na této stránce ...
celkem: 14038
unikátních: 7188

Stránka ...
celkem: 72161
unikátních: 17219

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 6
unikátních: 3

Celkem na této stránce ...
celkem: 14038
unikátních: 7188

Stránka ...
celkem: 72161
unikátních: 17219

 

Setkání Generace Víry v Liberci

Setkání Generace Víry jsou otevřená, tzn.veřejně přístupná. Program je vyvěšen na webu. Po zaregistrování můžete být o programu Generace Víry pravidelně informováni emailem. Více o smyslu a průběhu setkání ZDE.

Kánon - folklor, sbírka mouder anebo měřítko? Aneb kde se vzala Bible?

Slovo kánon pochází z hebrejského káné = rákos. Toto slovo proniklo i do řečtiny (kanné) i latiny (canna). Poněvadž se rákosu používalo i k měření, získalo označení káné i význam měřidla, míry, normy. Odtud obrazně do praxe na starodávné tržiště, kde rákos slouží jako obecné měřidlo pro obchodní účely. Odtud přeneseně - pravidlo, zdroj poměřování vlastních názorů, vnímání.

Bible se označuje jako kánon. Jako oficiálně daný a určující soubor textů, kterým se poměřuje přístup k Bohu. Bible tak, jak ji dnes známe, je spíše knihovna než jedna kniha. Najdeme tu “bible” z různých dob; tyto knihy jsou nejrůznějšího druhu, je tu pestrost námětů i obsahů, od nábožensko-právních norem přes kultická ustanovení, zvěstně dějepravná vyprávění, moudra a filozofii, písně i poezii, hymny a modlitby i syrové prorocké statě. Bible se tradičně dělí na dvě části s názvem Starý zákon a Nový zákon, ačkoli toto označení je v podstatě nešťastné, zavádějící a nevýstižné.

Samotný výběr knih do kánonu se nazývá kanonizace.

Kdo vybíral? Podle jakých kritérií?

Než byly vybrané texty začleněny do kánonu (= do Bible), prošly dlouhým procesem obrušování a pilování, ústního předávání, opakovaného vyprávění, potom přepisování. Při ústním předávání hraje roli snadná zapamatovatelnost - rytmus, různé opakování nebo rýmování, počítání, refrénovitost, myšlenkové rýmy a vazby. Významnou roli hraje sama zvěst v textu obsažená a používání textu pro liturgické (bohoslužebné) čtení. Rozhodným kritériem je: Zaslechli jsme v tom Boží slovo?

Dalším katalyzátorem pro formování kánonu byla krize. Krize společenská, existenční, politická či válečná. Například tzv. Starý zákon - starší část dnešní Bible - se utvářel v židovské kultuře. Skládá se ze tří částí: z Tóry, Proroků a Spisů. Postupně po historickém konfliktu, kdy byl zbořen izraelský chrám a národ byl rozprášen, kolonizován nebo zotročen, vznikal kánon z potřeby nahradit to, co se odehrávalo v chrámu. Tedy kontakt s Bohem, učení se, oběti na smíření. Vzniká snaha o ustavení jakési přenosné formy chrámu - souboru základních textů.

V žádném případě nemůže být jako kritérium pro kanonicitu nějakého spisu uplatňována autorita církve. Není to církev, kdo prosadil kánon. Kánon se prosadil sám. Církev si nemohla a nemůže kánon dát sama. Nemůže ho vytvořit, může jej již jako vytvořený a obdržený konstatovat. Církev totiž není založena sama sebou. Jejím zakladatelem je zároveň vydavatel kánonu. Role církve je kánon dosvědčovat.

Církev kánon nevytváří ani neautorizuje

Církev je kánonem sama formována a autorizována. Kánon by přestal být jejím určujícím měřítkem, kdyby ho církev měla autorizovat. Církev nevytváří sama sobě normu, nestaví se nad kánon, ale nechává se kánonem poměřovat. Kánon autorizuje sám sebe. Kdo takový kánon garantuje? Odpovídá historická církevní praxe tomuto modelu?

Setkat se dnes můžeme s více druhy kánonu, např. židovským, římskokatolickým nebo řeckokatolickým. Nejznámější variantou jsou deuterokanonické knihy.

Bible, stejně jako víra, je jakoby z jiného světa. Neexistuje vědecký důkaz, který by je potvrdil. Jedinou indícií zůstává osobní zkušenost. Jestliže Bible svým vlivem mění život, jestliže se "něco děje". Proto nezkoumáme věrohodnost Bible, ale snažíme se v ní zaslechnout Boha.

Negativním uchopením se zdá být nucené formování života podle nějaké interpretace kánonu ("cpát" člověka či společnost do formy, šablony). Bible ale nemá své místo tam, kde se vynášejí soudy o víře nebo o životě lidí, nýbrž tam, kde je víra vyvolávána k životu. Používání kánonu má vést k tomu žít svůj příběh, k vysvobození pro změnu k lepšímu. Aneb žijte svůj dobrý život a k tomu vám dopomáhej kánon.

Skvělý materiál pro další hloubání:

Milan Balabán, Hebrejské myšlení; Herrmann a synové, Praha 1993
Starozákonní kánon
Písmo a Boží Slovo

Wikipedie

Článek vznikl jako zápis studijního setkání Generace Víry 24.5.2014 s J.Caldrem. (Pozvánka + inspirativní otázky)



Pondělí 11.prosinec 2017 - 10:11:49 by K.
Posted in Křesťanství | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Víra - slovo, pocit nebo čin?

Slovo víra je tak opotřebované, že jej často bereme jako klišé, pozadí nebo jen opak konkrétna. Známe ale skutečně význam pojmu víra? Pojďme společně ke kořenům a dejme zítřku svou víru čistší a hlubší.

Víra je jedna z nejosobnějších záležitostí. V etymologickém kořeni lze víru lépe definovat jako důvěru. Důvěřuješ Bohu = věříš v Boha. Potom již zkoumáme nikoli pojem víra, ale předmět víry, samotného Boha. Je hoden mé důvěry? Mohu si to ověřit?

Důvěra v Krista - osobní vazba k tomu, který pro mne zemřel. Důvěra v jeho slova - co řekne, se splní. Důvěra k těm, kteří se s ním setkali.

Víra je v hebrejštině slovesem v kauzativním tvaru. Neboli jakoby sloveso vyřčené tak, že způsobuje (či donucuje), aby se uskutečnilo. Je to podobné jako píseň, kterou stačí slyšet a hned se zadře pod kůži a za chvíli už si ji zpíváme sami.

Víra v Boha znamená rozhodnout se pro něj; jít k němu – či spíše za ním, jako šel Izrael za Mojžíšem a učedníci za Ježíšem. Čeští protestanti by to měli vědět už od Jana Husa, doktora, který navzdory svému filozofickému realismu dobře ilustruje podstatu víry.

Víra není nějaké přesvědčení o něčem, třeba o Boží existenci. Není to držení věroučných článků. Je to jistota (hebr.: '-m-n, čti: amana; viz modlitební amen), že Hospodinovo slovo otvírá cestu k budoucnosti, jsouc samo Budoucnost. Spolehnutí na tuto jistotu (heemín – kauzativ (hifil) od kořene '-m-n) vybavuje člověka víry tak, že odolá tlakům zvnitra i zvenčí.

Důsledek víry není věřící člověk, ale důvěra vyjádřená skutkem, činem, aktem rozhodování. A je to opět osobní, mnohdy drsné a nepohodlné. Obrazem toho je liturgický obřad Večeře Páně. Důsledek víry je můj postoj k Večeři Páně. Jíst tělo, pít krev, mýt nohy. Prožít Kristovu přítomnost, pocítit jeho vyslání a zmocnění, ohnout vlastní hřbet a sloužit druhým. Důsledek víry je změna poměrů.

Ve zkratce víra znamená: Dívej se dál, než jen na to, co vidíš. Dívej se na to, co je za tím (Žd 11:1-3). Dávné heslo víry zní: Nevidím, ale slyším.

Jak vzniká víra? Slovy klasika ...odevzdal jsem, co jsem přijal... (1.Kor 15). Víra je ze slyšení (Řím 10:17). Tato archaická věta odkazuje ke Kristovu podobenství O rozsévači (Mar 4:14). Rozsévač rozsévá slovo. Jeho pěstování a růst znázorňuje kvalitu víry a její životaschopnost a perspektivy.

K růstu víry slouží církev. Co je to církev? Společnost, kde si lidé vyprávějí o Bohu.

Jak roste víra? Pokorou, skromností, vděčností. Posloucháním příběhů, které prožili jiní. Osobními rozhodnutími a činy. Významnými aspekty víry je chvění, nezajištěnost, pochyby, nezaručenost. Krize víry je normální. Jak předcházet negativním důsledkům krize? Každý den se zastav a zeptej se: Jak Bůh dnes v mém životě působil?

Použité informační zdroje a tipy k dalšímu studiu:
Hebrejské myšlení
Wikipedie
O víře
Citáty o víře - užitečný úhel pohledu

Článek vznikl jako zápis studijního setkání Generace Víry 12.4.2014 s J.Caldrem. (Pozvánka a inspirativní otázky)


„Víra – to je věřit, svěřit, odvážit se skočit – jinam. Vsadit na něco, co předem, bez někdy až hazardního zkušenostního dobrodružství nelze ověřit…
Možná k tobě někdo míří – boží posel (na Vysočině se říkalo listonošovi „posel“), poslíček, poslánek (posránek), osoba nějaká, možná jakási oslička zvláštním způsobem hýkající. Běží ti naproti nějaké poselství, nezaspi to, hmátni po tom, změň své cesty a cestičky!“
(Milan Balabán, KOŘENY A KVĚTY BIBLICKÝCH POJMŮ)


Neděle 10.prosinec 2017 - 16:05:03 by K.
Posted in Křesťanství | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Liturgie - sváteční rituál anebo životní styl?

Když se řekne náboženství anebo církev, jaksi automaticky k tomu patří liturgie. Liturgie je obecně vnímána jako vnější projev církevních obřadů.

Dnes se můžeme setkat s nejrůznějším pojetím liturgie. Dá se dokonce říci, že každá církev, ba každé duchovní hnutí nebo organizace má svou specifickou liturgii, která spoluvytváří její identitu. Liturgie se vyvíjí v průběhu věků. Byla obřadem, ve kterém se lidé setkávali s Bohem podle přesně daného scénáře. Byla ohniskem válek při sporech o její pravou a ryzí podobu. Byla ideologií i politickým programem. Byla stereotypem či šablonou pro život členů té či oné skupiny. Tím vším a mnohým dalším byla a dodnes je. Bohužel dnes často bývá i již zcela neužitečnou a nesrozumitelnou změtí a snůškou kusých zvyků i zlozvyků, bývá vydávána za posvátno a často se stává náhražkou za skutečný kontakt s Bohem v běžném běhu života.

V každé době se mluví jiným jazykem a lidé si vždy znovu potřebují ozřejmit a přeložit staré rituály do svého jazyka a svého kontextu, pakliže je mají smysluplně začlenit do svých životů.

  • Co je to liturgie? Co je jejím smyslem?
  • Jak moc potřebuji liturgii pro svůj život?
  • Je troufalé či dokonce rouhavé odmítat zaběhlou liturgii?
  • Je liturgie něco, co se má vyvíjet v závislosti na vývoji společnosti, myšlení, atd.?
  • Jak by měla vypadat moderní liturgie?
Pojďme společně pátrat po obsahu slova liturgie. Pojďme se podívat na podstatu věci, najít kořen a zkusit zformulovat moderní definici liturgie.


"Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti; jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra je ještě horší. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob."

Kristus, Markovo evangelium 2:21-22


Liturgie (z řec. λειτουργία veřejná služba, z λειτος veřejný a εργον dílo, práce) znamená dnes bohoslužbu, veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého náboženství či církve. Pravidlům pro bohoslužbu se říká ritus nebo také rituál.


V antickém Řecku znamenala liturgie břemeno či službu v zájmu celé obce, která se ukládala zejména bohatým občanům. Mohlo se jednat například o vystrojení veřejného svátku či oslavy nebo v Athénách o postavení a vyzbrojení válečné lodi, a to na vlastní náklady. Liturgie tak do jisté míry nahrazovala placení daní, nebyla však pravidelná. Později se pojem používal i pro jakýkoli neplacený úřad a veřejnou službu.

Dnes představuje souhrn bohoslužebných úkonů a obřadů a jejich pevně stanovený řád, bohoslužebný pořad.
Bohoslužba je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ni určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní.

Bohoslužba navozuje otázku kdo komu slouží. Slouží Bůh? Slouží člověk? Byl by lepší překlad bohuslužba?

Ve spojení s historickým významem by liturgie neměla být odtržená od běžného života. Naopak by měla být pro život užitečná a s životem pevně spjatá.

Měla by pomoci:
  • Hledat Boha – zprostředkovat setkání & kontakt s Bohem, kontakt s Biblí
  • Budovat a pěstovat vztahy – poznávat se, spolupracovat
  • Vést k aktivitě - užívat své dary, naplňovat Kristovo pověření: být učedníkem a získávat učedníky; sloužit, pomáhat, být prakticky užiteční druhým
Liturgie má smysl když
  • se setkáme s Bohem
  • se setkáme s novými lidmi
  • spolu prožijeme něco nevšedního
  • někomu pomůžeme
Nechť tedy liturgie dneška inspiruje, nabijí energií, rozveselí, pomůže!



Právník, lékař a kazatel si spolu vyšli do lesa na lov. Natrefili na jelena a všichni najednou vystřelili. Jelen padl, ale nebylo jasné, kdo ho vlastně skolil. Tak nad ním stáli a hádali se, až je tam našel hajný.
Poprosili ho o radu jako odborníka, ať rozhodne jejich spor. Hajný zastřelené zvíře krátce prohlédl a kategoricky prohlásil: „Bezpochyby ho střelil kazatel.“
Právník se na něho díval podezřívavě: „Jak jste to tak rychle poznal?“
„Jednoduše. Šlo to jedním uchem tam a druhým ven.“



Sobota 09.prosinec 2017 - 11:42:29 by K.
Posted in Křesťanství | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Sobota 6.5.2017 - Vernisáž šestého ročníku Projektu 40

V sobotu 6. května 2017 se koná vernisáž výstavy fotografií 6. ročníku originálního Projektu 40. Místem konání jsou prostory vlakového nádraží ve Vratislavicích nad Nisou. Vernisáž je jako obvykle přístupná veřejnosti a je tradičně spojená s malým happeningem, jehož smyslem je nalézat nové formy a inspirativní místa pro zážitek a setkání ve veřejném prostoru.

Projekt 40 letos nese podtitul Barvy, co svět nosí a opět slibuje neotřelou instalaci. Výstava bude na vlakovém nádraží umístěna po celý následující týden.

Iniciátorkou a kurátorkou Projektu 40 je Zdeňka Matějková. Výstava je výsledem výzvy Čtyřicet dní do Velikonoc – každý den fotku! Projekt 40 startuje vždy Popeleční středou čtyřicet dní před Velikonocemi. V tradičním období půstu napomáhá ke zpomalení životního tempa a obrací pozornost k maličkostem, které potichu obklopují naše všední životy.

Vernisáž výstavy Projektu 40 | 6. května 2017 | 10:00 hodin | Vlakové nádraží, Vratislavice n. N. // Mapka

Kontakt: Zdeňka Matějková, ena.matejkova©gmail.com, 732 551 200

Další informace a odkazy: www.Projekt40.cz



Čtvrtek 04.květen 2017 - 11:04:25 by K.
Posted in Ostatní | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Začíná šestý ročník Projektu 40


1. března 2017 začíná již šestý ročník Projektu 40

Originální Projekt 40 startuje vždy čtyřicet dní před Velikonocemi. Tradiční Popeleční středou začíná postní doba a půst mimo jiné znamená zastavit se a dopřát si čas na otázku: „Dává mi smysl to, co dělám?“.
V období čtyřiceti dní před Velikonocemi se každý den chvíli zastav, rozhlédni se, vezmi foťák a zkus zachytit kousek něčeho krásného, zajímavého, povzbudivého, bláznivého nebo něčeho úplně běžného. Momentku všedního dne.

  • 1 den do Velikonoc = 1 zajímavá fotka
  • 40 dní do Velikonoc = 40 fotek
  • 40 dní x několik rozdílných lidí = pestrá podívaná & zážitek

Ze všech fotografií je následně uspořádána speciální výstava s vernisáží na veřejném prostranství. Projekt 40 povznáší ducha a zušlechťuje veřejný prostor.
Zúčastnit se může každý.

Více na www.Projekt40.cz



Úterý 28.únor 2017 - 13:25:04 by K.
Posted in Pozvánky | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Přejít na stranu   <<        >>  

Kategorie příspěvků