Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 1
unikátních: 1

Celkem na této stránce ...
celkem: 16378
unikátních: 8761

Stránka ...
celkem: 77879
unikátních: 19845

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 1
unikátních: 1

Celkem na této stránce ...
celkem: 16378
unikátních: 8761

Stránka ...
celkem: 77879
unikátních: 19845

 
Tradice neznamená ochraňovat popel,
ale předávat oheň.

Setkání Generace Víry v Liberci

Setkání Generace Víry jsou otevřená, tzn.veřejně přístupná. Program je vyvěšen na webu. Po zaregistrování můžete být o programu Generace Víry pravidelně informováni emailem. Více o smyslu a průběhu setkání ZDE.

Malé biblické okénko, kterak i sám Ježíš nosil roušku


V příběhu o velikonočním vzkříšení Ježíše (Janovo evangelium 20. kap.) čteme o roušce, kterou Ježíš odložil, když opustil hrob.

Nevíme, zda šlo o kus plátna, který se dodnes ukazuje důvěřícím a který je veledůležitě uschován v Turíně. Tvář obtisknutá na tomto plátně je vydávána za Kristovu a jeví se jako důkaz pro víru.

Víme ale, že odložená rouška je průvodním jevem vzkříšení. Zahalovat tvář už jaksi není třeba.

Rozeznat Boha tak není problém. Bude bez roušky.

Stejně tak mu můžeme nastavit svou tvář. Nezahalenou. Pravou. (Jestli ji mezi všemi maskami najdeme...)

Lze se zároveň těšit na okamžik, kdy své roušky již odložíme jako nepotřebné.

V neděli ráno šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu.
Když uviděla hrob otevřený, běžela k Petrovi a Janovi, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
Petr s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. Petr vešel do hrobu a spatřil ležící plátna.
Rouška, která Ježíšovi přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.
- Bible, Jan 20. kapitola; Bible 21 (2015)


Pátek 17.duben 2020 - 14:56:52 by K.
Posted in Generace Víry | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Biblické okénko, kterak za starých časů i sám Mojžíš musel nosit roušku


Když tehdy Mojžíš sestupoval z hory Sinaje, nesl si od Boha nějaké desky (šanony). Neměl tušení, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři (některé překlady/výklady popisují ten jev jako že Mojžíš byl rohatý).

Když Áron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři (jak je rohatý), báli se k němu přiblížit.

Ale Mojžíš si je zavolal a seznámil je s obsahem svého rozhovoru s Hospodinem. A když domluvil, dal si na tvář závoj (tzn. roušku). Kdykoli Mojžíš mluvil s Hospodinem, roušku odkládal. Když pak mluvil k lidem, mluvil s rouškou. Aby se ho nebáli, že je tak rohatý.

Takhle to tenkrát bylo.

Zdroj: Bible; Exodus 34:29-35


Do dnešního dne zůstává při čtení Bible ta rouška neodkrytá - odnímá se totiž jen v Kristu.
Cože?

Jakmile se člověk obrátí k Bohu, rouška mizí.
Aha!

Zdroj: Bible; 2. Korintským 3:14-15



Neděle 12.duben 2020 - 14:52:55 by K.
Posted in Generace Víry | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Osmý ročník Projektu 40 pod titulem Úhel pohledu


Osmý ročník Projektu 40 začíná tradičně Popeleční středou 6. března 2019. Informace budou průběžně upřesňovány na tomto webu. Zatím si poznamenejte důležité termíny:

  • 6.března 2019 – Začátek Projektu 40 (40 dní do Velikonoc, každý den fotku!)
  • 22.dubna 2019 – konec (Velikonoční pondělí)
  • 30.4.2019 – poslední termín pro odeslání všech fotografií ke zpracování.

Letošní ročník má titul Úhel pohledu.

Plakát ke stažení (PDF)

Více informací na webu Projekt40.cz


Projekt 40



Středa 06.březen 2019 - 12:15:52 by K.
Posted in Pozvánky | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Když Bůh má dost času a máte pocit, že se nedočkáte pomoci. Jak to chodí?


O vzkříšení dvanáctileté dcery představeného synagogy. Co tomu předcházelo, jak se to seběhlo a zamotalo a co asi při tom napadalo některé aktéry. Dávný příběh podle skutečné události, určený k liturgickému předčítání.


Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu. Hned na břehu se k němu seběhlo veliké množství lidí. Přiváděli k němu nemocné, chodili se na něj dívat jako na atrakci. Intelektuálové a reprezentanti různých spolků, stran a institucí, ochránci víry a zákona, všichni přicházeli diskutovat a klást záludné otázky. Učedníci se snažili být Ježíšovi nablízku, ale jejich hradba sotva mohla zastavit dav, umírnit tlačenici. Všude najednou bylo spousta překřikování, halasu a lidského hemžení.

Přinesli mu ochrnutého člověka ležícího na lůžku. Ježíš viděl jejich víru. Řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
Na to hned reagovali někteří ze zákoníků, bručeli si pod vousy: „Ten člověk se rouhá!“ Ježíš to dobře vnímal, takže jim odpověděl: „Proč tolik bazírujete na formulaci? Je snadnější říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, anebo Vstaň a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ - tehdy pověděl ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A on vstal a odešel. Všichni kolem to viděli, byli v šoku, překvapení, užaslí.

Vtom se k Ježíšovi prodral davem jeden z představených synagogy, jménem Jairos, a padl k jeho nohám. Velmi úpěnlivě ho prosil: „Moje dcerka umírá. Pojď prosím se mnou, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít.“

Ježíš tedy vykročil za ním a jeho učedníci také. Projít tím velikým množstvím lidí ale nebylo snadné. Lidé se tlačili ze všech stran.

Mezi lidmi v tom davu byla jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením. Hodně si vytrpěla, vyzkoušela mnoho lékařů, utratila všechno, ale nic jí nepomohlo a bylo jí stále hůř. Když uslyšela o Ježíšovi, řekla si: „Jestli se jen dotknu aspoň cípu jeho pláště, budu uzdravena.“ Nenápadně se k němu přiblížila zezadu a uskutečnila svůj záměr. Její krvácení ihned přestalo.

Ježíš si všiml, že se něco děje. Otočil se a řekl: "Kdo se dotkl mého pláště?" Jeho učedníci téměř nevěřícně namítali (a museli dost zvýšit hlas, aby se v tom halasu dorozuměli): „Vidíš, že se na tebe tlačí dav ze všech stran, a říkáš: 'Kdo se mě dotkl?'“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby našel dotyčného člověka. Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním na zem a přiznala se. Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Buď dobré mysli, jdi v pokoji a užij si svůj život bez trápení.“

Potom Ježíš pokračoval dál, prodíral se davem od pobřeží směrem do města. Na celnici u cesty uviděl sedět člověka jménem Matouš, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ A on vstal a šel za ním. Nějak spolu prohodili pár slov, takže za chvíli Ježíš seděl u oběda za stolem v jeho domě. Dům se naplnil nejrůznějšími lidmi, kteří se sem dostali z ulice. Bylo mezi nimi několik dalších neoblíbených státních úředníků a také pár tzv. hříšníků (nečlenů církve, nevěřících, pohanů, kšeftmanů, konfidentů, lichvářů, kuplířů, atd.). A ti všichni seděli kolem stolu s Ježíšem a s jeho učedníky.

Vřava, překřikování a tlačenice pokračovala i u stolu.

Pravověrní farizeové, slovutní strážci víry, vystartovali na učedníky: „Proč váš mistr jí s celníky a hříšníky u jednoho stolu?“
Ježíš se hned vmísil do debaty: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť.' Nepřišel jsem k obrácení povolat spravedlivé, ale hříšné.“

Do toho vpadli učedníci Jana Křtitele: „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“
Ježíš odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou dny, kdy ženich odejde, a tehdy se budou postit. Nikdo přece nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť, neboť ta záplata odtrhne i kus pláště a díra je ještě větší.
Také se nelije nové víno do starých nádob. Jinak se nádoby roztrhnou, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob a tak se obojí zachová.“

Ježíš skoro nedostal do úst ani sousto, jak stále musel reagovat na otázky a provokace.

A mezitím vším přišli lidé z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Mistra už neobtěžuj.“
Jairos se držel Ježíšovi po celou dobu nablízku. Vždyť přeci šli k němu domů, aby byla uzdravena jeho dvanáctiletá nemocná dcera! Byl netrpělivý a velmi nervózní, když se Ježíš s kdekým zdržoval a když se ještě dokonce cestou rozhodl poobědvat v domě té pochybné lůzy. Snažil se strhnout Ježíšovu pozornost na svou stranu, ale byl jen jedním z mnoha. Jediné, co ho drželo na nohou, byly ty neuvěřitelné věci, kterých byl svědkem. Uzdravení nemocných, Ježíšův suverénní nadhled, duchapřítomnost, a jeho vnitřní síla. On pomůže! Pomůže!

A teď je jeho dcera mrtvá. Zatímco tady nesmyslně čeká, až Ježíš doobědvá. Nechce to přijmout. Skleslý a zničený smutkem podařilo se mu přes nezadržitelné slzy sdělit tu zprávu Ježíšovi. „Pane, moje dcera právě zemřela. Ale pojď, vlož na ni ruku a bude žít!“

Ježíš nezapomněl, kam měli namířeno. Zachytil tu zprávu a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř.“ Vzal s sebou čtyři ze svých učedníků a vydal se k jeho domu.

Tady uviděl veliké pozdvižení. Plačící a hlasitě naříkající. Hudebníci a hlučný zástup kvílících. Smuteční atmosféra v plném proudu. Věc byla jasná. Kdosi zemřel.

Ježíš vstoupil dovnitř se slovy: „Proč děláte pozdvižení a pláčete? Jděte pryč, ta dívka neumřela, ale spí.“
Sklidil posměch a nactiutrhání. Co jiného taky. Vysmívali se mu, ale on všechny vyhnal. Dům vyprázdnil. Zvenčí sem doléhaly posměšky, nadávky a pohřební nářky.

Ježíš vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde leželo dítě. Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Děvče, říkám ti, vstaň.“

Dívka hned vstala. Začala se procházet po domě.

Všech se zmocnil veliký úžas. Ježíš jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl jim, ať jí dají najíst.

Zdroj: Bible, Markovo evangelium 5. kapitola a Matoušovo evangelium 9. kapitola.

Článek v PDF ke stažení



Středa 05.září 2018 - 15:00:07 by K.
Posted in Víra | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Maximální počet lidí ve fungujícím společenství


Život ve společnosti či ve společenství je základním projevem a strategií všech primátů. Jedna z vědecky podložených teorií říká, že velikost skupiny, ve které se primáti sdružují, je přímo závislá na velikosti mozku. Britský antropolog Robin Dunbar zjistil, kolik přátelství je lidský mozek schopen udržovat.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Podle Dunbarovy studie současná velikost lidského mozku neumožňuje, aby byl člověk schopen udržovat smysluplné kontakty s více než 150 lidmi. Tento stav nezmění ani moderní virtuální sociální sítě typu Facebook. Pro fungování sociálních vazeb je totiž nutné, aby se lidé potkávali tváří v tvář. Asi nejstarším vzorcem pro takové společenství je kmen.

Zmíněný počet 150 lidí se stal vědeckou veličinou a dostal název Dunbarovo číslo. Dunbarovo číslo je teoretické omezení počtu lidí, se kterými je jedinec schopen udržovat stálé sociální vztahy. Těmi se myslí takové vztahy, v nichž jedinec každého zná, a ví, jaký vztah má kdokoli ze skupiny s ostatními. Číslo není absolutní, ale může se mírně lišit podle individuálních rysů různých skupin. Interval počtu lidí, který vymezuje funkční společenství, se pohybuje mezi počtem 100-230 lidí, nejpoužívanější je střední hodnota 150.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Při větších počtech, než tento, je pro udržování stabilní soudržné skupiny potřeba více omezujících pravidel, zákonů a vynucených norem. Startují mechanismy anonymity, vykořeněnosti, sobeckého individualismu. Větší společenství také spotřebuje více energie, přičemž kvalita (hloubka) jednotlivých vztahů se snižuje a při dlouhodobém „přetahování“ hrozí i sociální vyhoření. Dunbarovo číslo představuje počet lidí, které člověk zná a udržuje s nimi sociální kontakt. Nezahrnuje lidi, známé, kteří již nemají žádný sociální vztah.

Odsud je možné si představit množinu 150 lidí, která se skládá z nejbližších rodinných příslušníků, přátel, spolužáků, spolupracovníků či členů společenství, například křesťanského. Je dobré znát svůj počet. Pěstujeme tak svou vlastní vnitřní rovnováhu a kvalitní vztahy.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Když si tedy promítneme svých 150 lidí, své Dunbarovo číslo, a odečteme z něj rodinu, spolužáky nebo kolegy, jak velké číslo nám zůstane? A jak velké společenství si ještě můžeme dovolit budovat?

Kolik přátelství člověk naváže za život?
Je dobré, zdravé či přirozené udržovat vztah se stejnými 150 lidmi po celý život?
Jak to máte vy?



Neděle 13.květen 2018 - 09:28:00 by K.
Posted in Diskuse | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Přejít na stranu       >>  

Kategorie příspěvků