Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 12878
unikátních: 6712

Stránka ...
celkem: 66147
unikátních: 15982

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 12878
unikátních: 6712

Stránka ...
celkem: 66147
unikátních: 15982

 
Tradice neznamená ochraňovat popel,
ale předávat oheň.

Setkání Generace Víry v Liberci

Setkání Generace Víry jsou otevřená, tzn.veřejně přístupná. Program je vyvěšen na webu. Po zaregistrování můžete být o programu Generace Víry pravidelně informováni emailem. Více o smyslu a průběhu setkání ZDE.

Přijďte na vernisáž sedmého ročníku Projektu 40 – výstava fotek a malý happening


V sobotu 14.4.2018 přesně ve 14:40 hodin začíná vernisáž výstavy fotografií Projektu 40. Již po sedmé a opět na novém místě: v parku u lékárny ve Vratislavicích nad Nisou. Vernisáž aneb slavnostní zahájení výstavy se odehrává jako docela malý happening, na jehož průběhu i obsahu se můžete podílet svou iniciativou. Potěšíte své oko skvělými fotografiemi, které inspirují, osvěží a vrátí zpátky všechny vaše příjemné vzpomínky a obrazy Vašeho života. Dozvíte se více o fotkách i fotografech, zažijete nevšední kulturní událost.

S sebou si přineste hrníček, neboť na místě se bude podávat fair-trade káva nebo čaj. Přinést můžete také něco malého k občerstvení pro sebe a na ochutnání i pro ostatní.

Pro zajištění osobního komfortu si přineste něco na sednutí, v případě pěkného počasí plavky na očáchnutí u studny, deštník v případě deště, palčáky kdyby sněžilo.

Přijet můžete tramvají č. 5 nebo č. 11 na zastávku Lékárna nebo autem na parkoviště v ulici U sila, pěšky, na kole.

Co můžete očekávat: Výstavu koláží od různých autorů – výsledek Projektu 40, zpívání, hraní, nebo například pumpování vody. Vernisáž výstavy je malým happeningem, jehož smyslem je nalézat nové formy a inspirativní místa pro zážitek a setkání ve veřejném prostoru. Událost je veřejně přístupná a účastníci ji mohou zpestřit hudbou, divadlem, libovolnou performancí anebo eskamotérstvím, zkrátka veselým vstupem na místo dění.

Sedmý ročník originálního Projektu 40 má název Obraz(y) mého života. Výstava je výsledkem výzvy Čtyřicet dní do Velikonoc – každý den fotku!

Ve dnech 12. a 13. dubna 2018 proběhne workshop výroby koláží (registrace a informace: Zdeňka Matějková).



Úterý 10.duben 2018 - 13:32:24 by K.
Posted in Pozvánky | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Sedmý ročník Projektu 40 má název Obraz(y) mého života


Dne 14. února 2018 je připomínána tradiční Popeleční středa. Od tohoto dne se odměřuje 40 dní do Velikonoc a začíná tzv. postní období.

Zároveň to znamená, že začíná další ročník Projektu 40. Ten je spojený právě s předvelikonočním obdobím a jeho smyslem je napomoci tomu, aby se člověk v běžném stereotypním trmácení zastavil a dal té zastávce nějaký nevšední obsah.

  • Nechte se inspirovat a přidejte se!
  • Zastavte se každý den, aspoň na mžik.
  • Udělejte každý den fotku.

Co z toho? Co pak s tím?

Další informace o projektu, jakož i přehlídku fotografií z minulých ročníků najdete na webu www.Projekt40.cz.

Vernisáž výstavy fotografií z letošního ročníku se koná 14. dubna 2018 ve 14:40 ve Vratislavicích v parku u Lékárny. Poznamenejte si toto datum a přijměte pozvání!

Bližší informace o Projektu 40 osobně podá jeho zakladatelka a vrchní organizátorka Zdeňka Matějková (ena.matejkova@gmail.com, telefon: 732 551 200).

Letáček s výzvou ke stažení (PDF).


Projekt 40



Středa 14.únor 2018 - 10:08:26 by K.
Posted in Pozvánky | - - - |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Maximální počet lidí ve fungujícím společenství


Život ve společnosti či ve společenství je základním projevem a strategií všech primátů. Jedna z vědecky podložených teorií říká, že velikost skupiny, ve které se primáti sdružují, je přímo závislá na velikosti mozku. Britský antropolog Robin Dunbar zjistil, kolik přátelství je lidský mozek schopen udržovat.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Podle Dunbarovy studie současná velikost lidského mozku neumožňuje, aby byl člověk schopen udržovat smysluplné kontakty s více než 150 lidmi. Tento stav nezmění ani moderní virtuální sociální sítě typu Facebook. Pro fungování sociálních vazeb je totiž nutné, aby se lidé potkávali tváří v tvář. Asi nejstarším vzorcem pro takové společenství je kmen.

Zmíněný počet 150 lidí se stal vědeckou veličinou a dostal název Dunbarovo číslo. Dunbarovo číslo je teoretické omezení počtu lidí, se kterými je jedinec schopen udržovat stálé sociální vztahy. Těmi se myslí takové vztahy, v nichž jedinec každého zná, a ví, jaký vztah má kdokoli ze skupiny s ostatními. Číslo není absolutní, ale může se mírně lišit podle individuálních rysů různých skupin. Interval počtu lidí, který vymezuje funkční společenství, se pohybuje mezi počtem 100-230 lidí, nejpoužívanější je střední hodnota 150.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Při větších počtech, než tento, je pro udržování stabilní soudržné skupiny potřeba více omezujících pravidel, zákonů a vynucených norem. Startují mechanismy anonymity, vykořeněnosti, sobeckého individualismu. Větší společenství také spotřebuje více energie, přičemž kvalita (hloubka) jednotlivých vztahů se snižuje a při dlouhodobém „přetahování“ hrozí i sociální vyhoření. Dunbarovo číslo představuje počet lidí, které člověk zná a udržuje s nimi sociální kontakt. Nezahrnuje lidi, známé, kteří již nemají žádný sociální vztah.

Odsud je možné si představit množinu 150 lidí, která se skládá z nejbližších rodinných příslušníků, přátel, spolužáků, spolupracovníků či členů společenství, například křesťanského. Je dobré znát svůj počet. Pěstujeme tak svou vlastní vnitřní rovnováhu a kvalitní vztahy.

Jaký je maximální počet lidí ve fungujícím společenství?

Když si tedy promítneme svých 150 lidí, své Dunbarovo číslo, a odečteme z něj rodinu, spolužáky nebo kolegy, jak velké číslo nám zůstane? A jak velké společenství si tedy ještě můžeme dovolit budovat?

Kolik přátelství člověk naváže za život?
Je dobré, zdravé či přirozené udržovat vztah se stejnými 150 lidmi po celý život?
Jak to máte vy?



Středa 13.prosinec 2017 - 09:28:00 by K.
Posted in Diskuse | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Kánon - folklor, sbírka mouder anebo měřítko? Aneb kde se vzala Bible?

Slovo kánon pochází z hebrejského káné = rákos. Toto slovo proniklo i do řečtiny (kanné) i latiny (canna). Poněvadž se rákosu používalo i k měření, získalo označení káné i význam měřidla, míry, normy. Odtud obrazně do praxe na starodávné tržiště, kde rákos slouží jako obecné měřidlo pro obchodní účely. Odtud přeneseně - pravidlo, zdroj poměřování vlastních názorů, vnímání.

Bible se označuje jako kánon. Jako oficiálně daný a určující soubor textů, kterým se poměřuje přístup k Bohu. Bible tak, jak ji dnes známe, je spíše knihovna než jedna kniha. Najdeme tu “bible” z různých dob; tyto knihy jsou nejrůznějšího druhu, je tu pestrost námětů i obsahů, od nábožensko-právních norem přes kultická ustanovení, zvěstně dějepravná vyprávění, moudra a filozofii, písně i poezii, hymny a modlitby i syrové prorocké statě. Bible se tradičně dělí na dvě části s názvem Starý zákon a Nový zákon, ačkoli toto označení je v podstatě nešťastné, zavádějící a nevýstižné.

Samotný výběr knih do kánonu se nazývá kanonizace.

Kdo vybíral? Podle jakých kritérií?

Než byly vybrané texty začleněny do kánonu (= do Bible), prošly dlouhým procesem obrušování a pilování, ústního předávání, opakovaného vyprávění, potom přepisování. Při ústním předávání hraje roli snadná zapamatovatelnost - rytmus, různé opakování nebo rýmování, počítání, refrénovitost, myšlenkové rýmy a vazby. Významnou roli hraje sama zvěst v textu obsažená a používání textu pro liturgické (bohoslužebné) čtení. Rozhodným kritériem je: Zaslechli jsme v tom Boží slovo?

Dalším katalyzátorem pro formování kánonu byla krize. Krize společenská, existenční, politická či válečná. Například tzv. Starý zákon - starší část dnešní Bible - se utvářel v židovské kultuře. Skládá se ze tří částí: z Tóry, Proroků a Spisů. Postupně po historickém konfliktu, kdy byl zbořen izraelský chrám a národ byl rozprášen, kolonizován nebo zotročen, vznikal kánon z potřeby nahradit to, co se odehrávalo v chrámu. Tedy kontakt s Bohem, učení se, oběti na smíření. Vzniká snaha o ustavení jakési přenosné formy chrámu - souboru základních textů.

V žádném případě nemůže být jako kritérium pro kanonicitu nějakého spisu uplatňována autorita církve. Není to církev, kdo prosadil kánon. Kánon se prosadil sám. Církev si nemohla a nemůže kánon dát sama. Nemůže ho vytvořit, může jej již jako vytvořený a obdržený konstatovat. Církev totiž není založena sama sebou. Jejím zakladatelem je zároveň vydavatel kánonu. Role církve je kánon dosvědčovat.

Církev kánon nevytváří ani neautorizuje

Církev je kánonem sama formována a autorizována. Kánon by přestal být jejím určujícím měřítkem, kdyby ho církev měla autorizovat. Církev nevytváří sama sobě normu, nestaví se nad kánon, ale nechává se kánonem poměřovat. Kánon autorizuje sám sebe. Kdo takový kánon garantuje? Odpovídá historická církevní praxe tomuto modelu?

Setkat se dnes můžeme s více druhy kánonu, např. židovským, římskokatolickým nebo řeckokatolickým. Nejznámější variantou jsou deuterokanonické knihy.

Bible, stejně jako víra, je jakoby z jiného světa. Neexistuje vědecký důkaz, který by je potvrdil. Jedinou indícií zůstává osobní zkušenost. Jestliže Bible svým vlivem mění život, jestliže se "něco děje". Proto nezkoumáme věrohodnost Bible, ale snažíme se v ní zaslechnout Boha.

Negativním uchopením se zdá být nucené formování života podle nějaké interpretace kánonu ("cpát" člověka či společnost do formy, šablony). Bible ale nemá své místo tam, kde se vynášejí soudy o víře nebo o životě lidí, nýbrž tam, kde je víra vyvolávána k životu. Používání kánonu má vést k tomu žít svůj příběh, k vysvobození pro změnu k lepšímu. Aneb žijte svůj dobrý život a k tomu vám dopomáhej kánon.

Skvělý materiál pro další hloubání:

Milan Balabán, Hebrejské myšlení; Herrmann a synové, Praha 1993
Starozákonní kánon
Písmo a Boží Slovo

Wikipedie

Článek vznikl jako zápis studijního setkání Generace Víry 24.5.2014 s J.Caldrem. (Pozvánka + inspirativní otázky)



Pondělí 11.prosinec 2017 - 10:11:49 by K.
Posted in Křesťanství | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Víra - slovo, pocit nebo čin?

Slovo víra je tak opotřebované, že jej často bereme jako klišé, pozadí nebo jen opak konkrétna. Známe ale skutečně význam pojmu víra? Pojďme společně ke kořenům a dejme zítřku svou víru čistší a hlubší.

Víra je jedna z nejosobnějších záležitostí. V etymologickém kořeni lze víru lépe definovat jako důvěru. Důvěřuješ Bohu = věříš v Boha. Potom již zkoumáme nikoli pojem víra, ale předmět víry, samotného Boha. Je hoden mé důvěry? Mohu si to ověřit?

Důvěra v Krista - osobní vazba k tomu, který pro mne zemřel. Důvěra v jeho slova - co řekne, se splní. Důvěra k těm, kteří se s ním setkali.

Víra je v hebrejštině slovesem v kauzativním tvaru. Neboli jakoby sloveso vyřčené tak, že způsobuje (či donucuje), aby se uskutečnilo. Je to podobné jako píseň, kterou stačí slyšet a hned se zadře pod kůži a za chvíli už si ji zpíváme sami.

Víra v Boha znamená rozhodnout se pro něj; jít k němu – či spíše za ním, jako šel Izrael za Mojžíšem a učedníci za Ježíšem. Čeští protestanti by to měli vědět už od Jana Husa, doktora, který navzdory svému filozofickému realismu dobře ilustruje podstatu víry.

Víra není nějaké přesvědčení o něčem, třeba o Boží existenci. Není to držení věroučných článků. Je to jistota (hebr.: '-m-n, čti: amana; viz modlitební amen), že Hospodinovo slovo otvírá cestu k budoucnosti, jsouc samo Budoucnost. Spolehnutí na tuto jistotu (heemín – kauzativ (hifil) od kořene '-m-n) vybavuje člověka víry tak, že odolá tlakům zvnitra i zvenčí.

Důsledek víry není věřící člověk, ale důvěra vyjádřená skutkem, činem, aktem rozhodování. A je to opět osobní, mnohdy drsné a nepohodlné. Obrazem toho je liturgický obřad Večeře Páně. Důsledek víry je můj postoj k Večeři Páně. Jíst tělo, pít krev, mýt nohy. Prožít Kristovu přítomnost, pocítit jeho vyslání a zmocnění, ohnout vlastní hřbet a sloužit druhým. Důsledek víry je změna poměrů.

Ve zkratce víra znamená: Dívej se dál, než jen na to, co vidíš. Dívej se na to, co je za tím (Žd 11:1-3). Dávné heslo víry zní: Nevidím, ale slyším.

Jak vzniká víra? Slovy klasika ...odevzdal jsem, co jsem přijal... (1.Kor 15). Víra je ze slyšení (Řím 10:17). Tato archaická věta odkazuje ke Kristovu podobenství O rozsévači (Mar 4:14). Rozsévač rozsévá slovo. Jeho pěstování a růst znázorňuje kvalitu víry a její životaschopnost a perspektivy.

K růstu víry slouží církev. Co je to církev? Společnost, kde si lidé vyprávějí o Bohu.

Jak roste víra? Pokorou, skromností, vděčností. Posloucháním příběhů, které prožili jiní. Osobními rozhodnutími a činy. Významnými aspekty víry je chvění, nezajištěnost, pochyby, nezaručenost. Krize víry je normální. Jak předcházet negativním důsledkům krize? Každý den se zastav a zeptej se: Jak Bůh dnes v mém životě působil?

Použité informační zdroje a tipy k dalšímu studiu:
Hebrejské myšlení
Wikipedie
O víře
Citáty o víře - užitečný úhel pohledu

Článek vznikl jako zápis studijního setkání Generace Víry 12.4.2014 s J.Caldrem. (Pozvánka a inspirativní otázky)


„Víra – to je věřit, svěřit, odvážit se skočit – jinam. Vsadit na něco, co předem, bez někdy až hazardního zkušenostního dobrodružství nelze ověřit…
Možná k tobě někdo míří – boží posel (na Vysočině se říkalo listonošovi „posel“), poslíček, poslánek (posránek), osoba nějaká, možná jakási oslička zvláštním způsobem hýkající. Běží ti naproti nějaké poselství, nezaspi to, hmátni po tom, změň své cesty a cestičky!“
(Milan Balabán, KOŘENY A KVĚTY BIBLICKÝCH POJMŮ)


Neděle 10.prosinec 2017 - 16:05:03 by K.
Posted in Křesťanství | Komentáře: 0 |   Zaslat někomu   verze pro tisk    



Přejít na stranu       >>  

Kategorie příspěvků