Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

 

Církev není Boží království... část 3.

datum: Čtvrtek 13.říjen 2011
autor: Petr Činčala seznam autorů
komentáře: 0
nehodnoceno -

Nedávno jsem se zeptal svého syna, jak by si představoval ideální dovolenou. Za nedlouho mi poslal emailem tuto odpověď: „Dovolená by se nacházela na pustém ostrově. Ostrov by musel být velký, protože by se na něm nacházely všechny podnebné pásy, subtropický pás, mírný pás, tropický pás, tundry, zaledněné oblasti atd. Penzion by byl na pobřeží oceánu s výhledem z přední strany na oceán ze zadní strany na hory se zasněženými vrcholky, na levé straně by vládla pustá poušť s oblastnými porosty a na pravé straně Tropický dešťový prales. Teplota by byla podle pásu, u penzionu by bylo pobřežní teplo.

Strava by byla zcela určitě vegetariánská, protože zvěř by se už nikdy nepožírala a vládli by tam býložravci, takže zvířat bych se nemusel bát. Zvířata by byla přátelská, ale měla by svá pravidla. Každé ráno bych vstal za ranním sluncem a udělal hygienu v čistém potůčku, který by protékal ostrovem. Denní jídlo by bylo z přírodních ingrediencí, ale delikátní. Každý den bych si dělal vycházky do přírody a střídal bych podnebné pásy, celý den si užíval i se společností, kterou bych tam měl.
Bylo by to jako v ráji, bez zla, bolesti, a trápení.“

Otázkou je, jestli takové místo vůbec existuje a jak se na něj dostat. Také máte svou představu o ideální dovolené? Co vám brání jí realizovat? Je neuskutečnitelná? Nemáte na ní peníze? Nemáte čas? Nedůvěřujete slibům cestovních kanceláří?

Když Ježíš vyprávěl lidem o tom, že Boží království je blízko, mohlo to vzbuzovat v posluchačích představu, že „ideální dovolená“ je blízko. Nedalo se naslouchat jeho příběhům a přirovnáním, aniž by člověk v srdci netoužil něco takového zažít. Ježíš na druhé straně toužil, aby už konečně někdo pochopil, o čem mluví.

Jednou vzal Ježíš své učedníky do Césareje Filipovy (Matouš 16:13), která byla středem modloslužby a okultismu, nacházela se uprostřed pohanského území. Z archeologie víme, že tam stálo několik zánovních a velkolepých chrámů, Augustův chrám, Diův chrám, které symbolizovaly slávu a moc. Právě na tom místě mezi těmi velkými chrámy se Ježíš ptá: „Za koho lidé mě lidé mají?“ Řekli mu: „No víš, lidé o tobě spekulují. Někteří se domnívají, že jsi vzkříšený Jan Křtitel, jiní jsou přesvědčeni, že jsi prorok Eliáš a další tě mají za Jeremiáše nebo jiného proroka.“ Ježíš jde ještě krůček dál. Daleko od Jeruzalémského chrámu, na cizím území, obklopen lidskou chloubou nádherných chrámů se ptá učedníků, se kterými je sám: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

Víme, že slovo Mesiáš (hebrejské slovo pomazaný, oddělený Bohem, v řečtině se řekne Kristus) v té době v Židech (tzn. i v učednících) vyvolávalo představu rytíře, který přijde a nejen osvobodí z nadvlády Říma, ale podrobí ostatní národy k jejich nohám. Co měl Petr přesně na mysli, když říkal ta slova, můžeme jen hádat. Rozhodně mohl vidět obklopen těmi cizími chrámy, že Ježíš je jiný.

Mezi tím královstvím, o kterém Ježíš opakovaně mluvil, a královstvími, které je obklopovaly, byl opravdu velký kontrast. Podívejte se na samotného Ježíše. Narodil se v chlévě, odkud ho museli rodiče odvléci do Egypta, pak se vrátili a žili v nevýrazném městečku, pak byl Ježíš pokřtěn v blátivém Jordánu, pak hladověl na poušti, pak trávil čas s chudáky, uzdravoval a setkával se s podivnými lidmi, co je to za krále? Kde je jeho upevňování moci, kde je jeho palác, kde je jeho armáda, vybírání daní, oblbování lidí, jak bychom čekali při vzniku mocného království?

I když Ježíš mluvil stále o království a slovo církev zmínil všeho všudy podle záznamu Nového zákona jen třikrát, je spíš lidmi spojován s církví než s nějakou říší či královstvím. A když tedy vybíral své učedníky – na kterých přeci měla být vybudována jeho Církev (řekne si člověk) – jednalo se o prachobyčejné lidi, o výběrčího daní, o povstalce a revolucionáře, o rybáře. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by symbolizoval něco náboženského, nebyl mezi nimi žádný teolog. Ze všech 12 učedníků měl nejblíže k náboženské obci a k farizejské sektě zrádce Jidáš.

Když Ježíš hovořil o svém království, mluvil o mocné říši tak, jak je známe dnes? Naprosto ne! Mluvil snad o církvi, jak ji známe dnes? Mluvil o vzniku náboženství? Naprosto vůbec ne! Naopak, ve své první větší veřejné promluvě, ve svém programovém prohlášení se zmínil o tom, že nesnáší náboženství (tzv. Kázání na hoře blahoslavenství – Matouš 5. kapitola). Na adresu „pobožných“ lidí Ježíš použil nejsilnější slova pokárání.

Ale vraťme se zpět k našemu příběhu. Ať už měl na mysli cokoliv, Petr řekl, že Ježíš je ten Mesiáš, ten, který je zachrání. Ježíš mu odpověděl: „Ano, máš pravdu. Na to jsi ani nepřišel sám. Tuto myšlenku ti vnuknul Otec.“ Jinými slovy „Petře, teď ani nevíš jak důležitou jsi řekl věc. Je to tak zásadní, že jsi na to ani nemohl přijít sám, je to vnuknutí shůry.“ Co? O čem to zase Ježíš mluví?

Na to konto si Ježíš trochu hraje se slovy a říká: „Víš, ty jsi Petr (řecky Petros, což znamená menší kámen, menší skála), a na té skále (řecky Petra, obrovská skála) postavím/vybuduji svou CÍRKEV. Petře, ty jsi skalka, ale na té obrovské skále postavím svou CÍRKEV. (Mat 16:18)

Nezapomeňte, že se jedná o Ježíšovu reakci na Petrova slova: „Ježíši, ty jsi ten vyvolený a pomazaný, ty jsi Mesiáš.“ Jako kdyby Ježíš chtěl říci „Petře, na tom co jsi řekl, na té skutečnosti, že já jsem od Boha, na tom postavím svou církev a žádné zlo (dosl. ani brány pekel) ji nepřemohou.“

V tomto kontextu se slovo církev vůbec objevuje poprvé. (Celkem ho Ježíš vyslovil jen třikrát při pouhých dvou příležitostech.) Jinak toto slovo církev v té době bylo běžně používané slovo, které vůbec nemělo náboženskou konotaci jako dnes. Když se ženy setkaly, aby spolu četly poezii, setkala se církev. Když se setkali lidé, aby hovořili o rodině, to byla církev. Když se setkali muži a hovořili o financích, jejich setkání se nazývalo církev. Církev jednoduše znamenalo setkání, shromáždění lidí.

Ježíš řekl, že na té pravdě, kterou Petr řekl, jež je jako obrovská skála, postaví svou církev – setkání svých následovníků, své společenství, své shromáždění. Slovu církev tak dal nový význam. Jeho církev tedy ani náznakem neznamenala organizaci, budovy, úřady, svátosti, jednalo se o setkání lidí věřících, že Ježíš přišel od Boha, že Ježíš je Boží syn. Tato víra měla a má lidem pomoci obstát proti zlu. Společenství lidí věřících, že Ježíš je „Mesiáš“, nebude přemoženo zlem, brány pekel je nepřemohou.

Ježíš pokračuje v odpovědi Petrovi a říká učedníkům, že jim dává klíče od království nebeského. Když budou pomáhat lidem objevit tu skálu, tj. pravdu, že Ježíš je poslaný od Boha, že Ježíš je ten posel z vesmíru, který nás může zachránit, otevírají lidem vstup do Božího království, umožňují lidem žít ve spojení s Bohem, pod Božím vlivem a ochranou.

Když chtěli Ježíše ukřižovat, vyzval ho Pilát, ať brání to své království. Ježíš mu na to odpověděl: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo, tak tady s tebou nestojí v poutech...“ (Jan 18:36) Ježíš přišel nabídnout lidem život v Boží sféře, možnost vnitřně žít ve spojení s Bohem. Ano žijeme v tomto světě, kde má tendenci převládat zlo, násilí, bolest, utrpení, ale jsme zváni prožívat v srdci Boží království, které je založeno na hluboké a opravdové lásce, které stojí na charakteru samotného Boha.

Církev je jakousi cestovní agenturou, jejímž záměrem je nabízet lidem onu „ideální dovolenou“, je společenstvím věřících, kteří dostali klíče, aby otevírali co nejvíce lidem dveře do Božího království.

Film Trueman s Jimem Carreym v hlavní roli vyjadřuje něco podobného. Trueman žil od narození v neskutečném světě, kde bylo vše „jenom jako“, kde byl vlastně jenom loutkou. Všichni se přetvařovali a dělali, že je vše v pořádku, až na jednu dívku, která mu sdělila klíčovou informaci, která mu vrtala v hlavě a nakonec ho přivedla k pravdě a ke svobodě.

Boží království je „na klíč“ připraveno pro všechny lidi bez rozdílu, kteří odmítají ve světě zmítaném lží a podvodem, kteří odmítají žít jako loutky. Pro věřící lidi je to výzva sdílet se s druhými o tom, kdo vlastně Ježíš je, a tak lidem otevírat dveře do Božího království.

V Ježíšově chápání církev a Boží království nebylo totéž. Církev – tj. seskupení věřících lidí – mělo mít svůj záměr a poslání ve prospěch Boží království. Existuje církev sama pro sebe, a nebo existuje pro království Boží?




Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení