Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

 

Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti... - část 6.

Aneb další lekce z cest misionáře Pavla podle biblického textu Skutky 17. kapitola
datum: Pondělí 03.říjen 2011
autor: Petr Činčala seznam autorů
komentáře: 0
 10.0 - 2 hlasů -

Bručko byl prvním bělochem, který se dostal mezi indiánské Motilony. Zázrakem jako první přežil jejich přivítání. Věděl, že ho k nim poslal Bůh. Chtěl jim pomoci, toužil jim přinést dobrou zprávu evangelia, učil se jejich jazyk, žil s nimi, žil jako oni.

Motiloni neustále podléhali různým chorobám. Věděl, že léky by mnohé z nich uzdravily, jenže Motiloni léčili podle svého a neměli důvod věřit, že medicíně rozumí lépe. Několikrát nemocným léky nabídl, ale nevzali si je. Říkali: „Nech to na kouzelnici. Ona zná naše zvyky a metody.“

Mezi Motiloni se rozšířila epidemie infekčního zánětu spojivek. Téměř všichni Motiloni mnuli oči a cítili se špatně. Kouzelnice začala nemoc zaříkávat zpěvem a denně tomu věnovala téměř dvacet hodin. Velice jí na lidech záleželo. Po týdnu bylo jasné, že její zaříkávání nepomáhá.

Aby nezničil práci kouzelnice, rozhodl se a našel muže s ošklivým zánětem spojivek. Promnul si kousek oka a vnesl si do něj trochu hnisu. Za pět dnů dostal zánět spojivek. Zašel za kouzelnicí a poprosil jí o pomoc. Zazpívala nad ním jako nad ostatními, ale nepomohlo to. Šel za kouzelnicí znovu a řekl jí, aby mu při zaříkávání do oka vetřela antibiotika. Moc tomu nevěřila, ale nakonec souhlasila, že to zkusí. Namazala mu do oka trochu Terramycinu a přitom zpívala modlitby, aby ho Bůh uzdravil.... Byla hrdá, že uspěla svým novým lékem... Začala se zlepšovat hygiena, strava Motilonů se změnila k lepšímu, začali pěstovat obilí a starat se o dobytek. Začala vznikat vzdělávací a lékařská střediska, zlepšovat se vztahy mezi Motilonskými domy. (Více o knize a celém příběhu Bruce Olsona alias Bručka zde)

Člověk si klade otázku, jak daleko se dá jít, když chce získat učedníky pro Ježíše. Dobrým zdrojem inspirace je misionář Pavel. Po měsíčním pobytu ve Filipech, kde založil několik prvních křesťanských domácích sborů na půdě Evropy, pokračoval dál do Tesaloniky a těšil se na setkání s krajany. Hned v sobotu šel do synagógy, kde hovořil o Ježíši a dokazoval z Bible, že je očekávaným Mesiášem. Po třech takových sobotách se s ním tamní věřící dostali do sporu a vyhnali ho. Dost jim vadilo, že svým působením přebíral jejich získané ovečky (Řeky) a taky ženy vlivných a mužů.

Jemu to ale nevadilo, protože už u jednoho z nich u Jásona vznikal další domácí sbor. Jelikož se tam nepokoje kvůli nové víře docela vymkly z rukou (Jáson se dostal z vazby až na kauci), Pavel putoval 18 km dál do Beroje. Tam se setkal s otevřeným zájmem, lidé ho nejen poslouchali, ale zkoumali v Písmu, jestli mluví pravdu. Přesto musel odtamtud krátce na to odejít kvůli nepříjemnostem způsobeným lidmi z Tesaloniky. I v Beroji však uvěřili Židé i Řekové, muži i ženy z významných rodin.

Další Pavlovou štací byly řecké Atény. Jakmile tam dorazil, zjistil, že bude potřebovat své spolupracovníky a mezitím než přijde Timotej a Sila si nejspíš chtěl trochu odpočinout. Odpor z „vlastních“ řad zabolí, s tím se Pavel u „nevěrců“ ve Filipech nesetkal. Jenže v nečinnosti Pavel nebyl. Nacházel se v intelektuálním středisku Římské říše a byla to podívaná. Kromě různých chrámů si mohl prohlédnout okolo 3.000 soch a památníků.
Jenže také viděl, jaký to má dopad na lidi po duchovní stránce. Znepokojila ho míra modlářství, se kterou se tam setkal.

Přemýšlel o tom, jak se přiblížit k tamním lidem, aby jim mohl říci něco o Ježíši. Jak to měl ve zvyku, nejdříve mluvil s příslušníky svého národa, se kterými měl přece jen víc společného. Také hodně četl, pozoroval, co se v Aténách dělo. Později se podle běžných praktik aténských myslitelů postavil na náměstí a kázal. Mimochodem, Pavel nekázal ve shromážděních věřících, jak je to běžné dnes. Pravidelná kázání během bohoslužeb se objevila až na konci druhého století. Pavla nalézáme kázat jedině na ulici nebo na trhu, tenkrát to bylo pro lidi přijatelné.

Jeho kázání zaujalo epikurejce i stoiky, kteří ho pozvali ho na takzvaný Aeropag. Jednalo se o otevřené prostranství bez žádných budov, rokovalo se tam o filosofických otázkách, probíraly se novinky. Pavel je zajímal, protože mluvil o něčem novém, co neznali. „Přátelé, obdivuji se vaší zbožnosti“, začal. „Na vašem božišti jsem nalezl mnoho soch a oltářů zasvěcených různým bohům. Všiml jsem si také, a musím to říci s uznáním, jak jste velkoryse věnovali jednu sochu neznámému Bohu. Vaše zbožnost je obdivuhodná. Dovolte mi říci, hlubocí a proslulí myslitelé, něco více o tomto Bohu, kterého sice neznáte, ale přesto ho ctíte.“ Ve své řeči Pavel citoval jejich filosofy. Z jejich poezie vyvozoval poučení, aby jim mohl ukázat na skutečného Boha – Ježíše.

Víte, Pavlův způsob je zajímavý. V nitru byl rozhořčen nad zvrhlou modloslužbou Atéňanů a to byl také jeden z důvodů, proč se s nimi dal do řeči. Přesto s nimi nejednal pohrdavě ani odmítavě. Byl nadmíru odvážný, nebál se mluvit jejich řečí, aby jim krůček za krůčkem představil živého Boha. Použil velmi účinnou komunikaci a doufal, že tím otevře jejich mysl a probudí touhu po hlubším poznání pravého Boha a po věčném životě. Když se zmínil o vzkříšení, začali se mu někteří smát a jiní ztratili zájem. Přesto se k němu někteří připojili a uvěřili.

Existuje nějaké poučení z tohoto způsobu pro nás dnes? Kázat na ulici se možná dnes už nenosí. Ani dnes se už lidé většinou neschází na vyhrazeném otevřeném prostranství, aby diskutovali nové duchovní směry. Náboženství je spíše soukromou otázkou a lidé se o své víře nebaví s kdekým. Přesto se občas naskytne příležitost, kdy se rozhovor s přáteli, známými nebo i neznámými lidmi otočí na víru.

Z Pavlova přístupu v Aténách si můžeme vzít pro dnešek několikeré ponaučení. Jako misionář dychtivý získat lidi pro Ježíše se Pavel maximálně snažil přiblížit k lidem, poznat jejich myšlení a jejich způsob uvažování, nalézt jejich řeč. Získal od nich i o nich maximum informací a nebránil se od nich něco přiučit. V tomto ohledu můžeme říci, že dělal vše pro to, aby byl jedním z nich. I když nesouhlasil s jejich názory, respektoval je.

Hned v úvodu své řeči dal Pavel najevo posluchačům svou náklonnost. Ačkoliv ho hluboce znepokojovala jejich modloslužba, v žádném případě nedal najevo rozhořčení, odsuzovačný postoj, nadřazenost ani předsudky. Někdy mají věřící strach, aby snad nevzbudili dojem, že souhlasí s „nebiblickými“ názory těch, které by mohli oslovit, a proto se s nimi raději nebaví nebo hovoří se zjevně odmítavým a vyhraněným postojem. Jenže přijmout někoho neznamená schválit jeho chování či názory.

Akceptování lidí takové, jací jsou, nekompromituje naše duchovní přesvědčení, ale naopak vede k vytvoření přátelských vztahů. Laskavé přijetí je nakažlivé. V mezilidských vztazích, když nedáš, nezískáš. Když lidem opravdově nenasloucháš, nenaslouchají vážně ani oni tobě. Když někoho přijmeš, přestane být pro tebe hrozbou. Lidé jsou povzbuzeni reagovat stejným způsobem.
Zdá se, že Pavel dokonce uznal a pochválil zbožnost aténských filozofů. Pavel neignoroval to, co bylo pro ně důležité. V jeho slovech nebylo známek agresivity ani slovního napadení. Místo citace Starého zákona, jak to měl v oblibě, citoval učitele svých posluchačů. Ocenil to, co mělo pro ně hodnotu.

Pavel použil svůj vliv k zasetí seménka Boží pravdy. Věděl, za čím si stojí a nestyděl se za to. Pluralistická společnost tehdy i dnes je otevřená novým vlivům. Ačkoliv křesťanství je „překonané“ a jako křesťané narážíme na předsudky a rezervovanost lidí, lidé se neuzavírají „novým“ věcem, naopak, hledají. Proto se jako následovníci Krista nemusíme bát budovat vztahy, které jsou prostředkem k šíření dobrého vlivu. Pokud nás lidé takto poznají, mohou přemýšlet o Kristu novým způsobem. Pavlův způsob je příkladem toho, že křesťané, kteří otevřou svou náruč přijetí a vyjádří uznání na adresu nekřesťanů, budují most ke „ztraceným“ lidem, aby je i v dnešní době přivedli svým vlivem k přijetí Krista.

*Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
*Když dva dělají totéž, není to totéž.
*Pes, který štěká, nekouše.
*Risk je zisk.
*Koně můžeš přivést k vodě, ale napít se musí sám.




Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení