Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

 

Posláním církve tedy je... - část 4.

K jádru křesťanství
datum: Pondělí 03.říjen 2011
autor: Petr Činčala seznam autorů
komentáře: 0
 10.0 - 1 hlas -

Už jste slyšeli o Janu D. Dvorském (*1965)? Na začátku roku 1991 začal o sobě tvrdit, že je Syn člověka, Parsifal Imanuel, znovu inkarnovaný (vtělený) Abd-ru-shin, tedy mesiáš, jenž má ustavit Tisíciletou říši. Dvorský tvrdí, že pravda Syna Člověka (totožná s dílem Abd-ru-shina, s nímž tvoří nedílnou jednotu) stojí nad všemi světovými náboženstvími a proudy..., slučuje je..., ukazuje, co je v nich to pravé, živé... a odstraňuje to, co je nepravé a škodlivé. Tento Mesiáš žije se svou rodinou v Anglii, prodává knihy, píše na svou webovou stranu (www.immanuel.eu), spolu se svými dětmi věší klipy na youtube a s religionistou Zdeňkem Vojtíškem, který z něj udělal sektáře, se chce soudit...

Zde je výňatek z jeho autentického emailu z počátku roku 2009, který je dostupný na webu: „Nepovažuju se za Parsifala Imanuele, protože jím jsem. . . Parsifal Imanuel je pravé jméno Syna Člověka, nového Mesiáše, který je již po mnohá staletí zvěstován a očekáván (a nesprávně ztotožňován se Synem Božím). Ačkoli jsem o to vůbec nikdy nestál, jednoho dne, myslím na jaře roku 1991, mi to došlo, poté, co se mi u nohou zjevil anděl (právě jsem se koupal ve vaně) a bezeslovně mně to oznámil. Byl jsem z toho v šoku a moje žena ještě víc. Hrozně dlouho jsme na to nechtěli přistoupit, protože jsme si skutečně ani trochu nepřipadali hodni takové významné záležitosti. Těžce jsme si na to zvykali, ale museli jsme, protože člověk... nakonec... nesmí zakopat svou hřivnu. A co na to příbuzní a známí? Totéž, co vy všichni! ,Je to blázen! Jak by zrovna on, tenhle kluk, co pije fernet.., co kouřil a fetoval..., kradl v sámošce a běžně lhal... mohl být mesiáš? A dejte pokoj, stejně nic takového neexistuje!‘“

Když Petr odpověděl Ježíšovi na otázku „Za koho mne pokládáte vy?“, že je Mesiášem, Ježíš ho za to pochválil a dal mu za pravdu.V takové chvíli začínají normálnímu člověku blikat kontrolky a náboženským fanatikům se otevírá kudla v kapse, protože to považují za rouhání nejvyššího stupně. Podívejme se tedy blíže, jak to s Ježíšem je doopravdy. Také nechtěl přistoupit na to, že je Mesiáš, protože si nepřipadal hoden takové významné záležitosti? Také si musel zvykat, protože člověk nesmí zakopat takovou hřivnu?

Když se Ježíš ptal učedníků, za koho ho pokládají, zjevně chtěl, aby věděli, že se považuje za Mesiáše. Dokonce jim řekl, že je to informace, na které vybuduje svou církev. V tu chvíli nebyl Ježíš žádný troškař. V tu chvíli už člověku naskakuje typická reakce – „zase další blázen“ – jenže je opravdu velmi zarážející zjistit, co tím chtěl básník (v tomto případě Ježíš) říci, kam celou diskuzi směřoval. Typicky, když zejména u mužů přijde řeč na to, jaké mají významné postavení, nezačnou hovořit o svém pádu, Ježíš však ano...

Když se řeklo Mesiáš, myslelo se na slávu, bohatství a privilegia, jenže Ježíš přichází s něčím jiným. Jednak zakazuje učedníkům, aby někomu říkali, že je Mesiáš, a pak hovoří o svém utrpení a smrti (Matouš 16,20-21). Ano, zmínil sice, že pak vstane zmrtvých, ale to už nikdo neslyšel, protože si lámali hlavu nad tím, jak může někdo říct, že je Mesiáš, který je má přijít konečně zachránit, a pak hned mluvit o tom, že musí zemřít.

Už jsme se zmínili o tom, že Boží království v Ježíšově podání se netýkalo jen území Izraele a Jeruzalémského chrámu a netýkalo se jen vyvoleného izraelského národa. (Jak ponižující, neuspokojivé a trpké zjištění pro Židy, vyplývá z Petrovi zděšené reakce Matouš 16,22). Jenže nyní Ježíš začíná své království spojovat ještě s jiným prvkem, který obrací vše naruby. „Jako Mesiáš budu trpět, budu mučen a zabit.“

Boží království je úplně vzhůru nohami ve srovnání s lidskou vládou. Není nějakou firmou a korporací s CEO v čele, není politickou strukturou vedenou prezidentem, není podnikem, který má svého vlastníka. Boží království je založeno na jiných principech. Boží království je založeno na lásce, která je tak hluboká, že Bůh se stává otrokem, aby za nás zemřel.

Je zajímavé, že o tomto principu Ježíš hovoří v momentu, kdy se poprvé zmiňuje o své církvi. Od chvíle, kdy použil slovo církev poprvé (Matouš 16: 18) do chvíle, kdy slovo církev vyjadřuje podruhé (dvakrát) a pak už další zmínka o církvi z jeho úst neexistuje, třikrát opakuje svým učedníkům, že jde do Jeruzaléma, aby tam byl zabit a třetího dne vstal z mrtvých.

Co to znamená? Jestli vy (moje církev) chcete s mým královstvím mít něco společného, zřekněte se sami sebe, neste statečně a bez reptání svůj kříž a kráčejte v mých šlépějích.“ (Matouš 16,21-26) Smyslem církve, která je součástí Božího království, není dělat věci sama pro sebe, budovat velké budovy a dokazovat světu svou velikost, církev není jako pozemské království, jako firma, politická struktura, hierarchie, JEHO církev je založena na naprosté oběti ve prospěch ostatních lidí, aby mohlo Boží království být otevřeno co nejvíce lidem.

Boží království stojí na charakteru samotného Boha. Ruku na srdce, nakolik jsme odlišní od učedníků a jejich představ o Mesiáši? Díky lidské přirozenosti náme tendenci přemýšlet o Bohu v pojetí hierarchie. Jenže Bůh sám v sobě je spíš společenstvím, komunitou (církví podle toho původního nenáboženského významu). Otec, Syn a Duch svatý žijí ve vzájemném vztahu. Otec vždy slouží Synu a Duchu svatému, Syn vždy slouží Otci a Duchu svatému, Duch svatý vždy slouží Otci a Synovi. Je velmi zajímavé zkoumat na stránkách Bible vztah této trojice.

Když se pak učedníci setkali se vzkříšeným Ježíšem, když se měl od nich vzdalovat do oblak a vstoupit zpět do nebe, zaplavil je úplně jiný druh moci, než jaký původně od Ježíše očekávali. Ježíšova moc nebránila zlu zlem, které se tváří jako dobro, jak jsme na to zvyklí z televizních obrazovek, Ježíšova moc zvítězila nad zlem svou bezmocí. Svou dobrotou umožnil na sobě samém, aby zlo odhalilo plně svou skutečnou tvář, a porazil ho absolutním dobrem. Ježíšovo království je založeno na hluboké a opravdové lásce, odráží charakter samotného Boha. Ježíš jako Kristus-Mesiáš-Spasitel-Zachránce nás zve, abychom byli součástí jeho království, a to už během našeho pozemského života, ale i v životě budoucím.

A tak nás vůbec nepřekvapí Ježíšova poslední slova před jeho nanebevstoupením: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,18-20)

Slovo národ (ethnos) v Ježíšově době mělo jinou konotaci než dnes. Jednalo se spíše o etnické skupiny. Apoštolé si tento výraz vysvětlili ve svém kontextu výrazem domácnost (oikos), ve které tenkrát žilo poměrně hodně lidí. Jednalo se o síť silných vazeb a vztahů mezi otcem, matkou, babičkou, dědečkem, strýčky, tetami, dětmi, služebníky, otroky, atd. My dnes žijeme sice ve světě s úplně jinou strukturou než byla v době apoštola Pavla, i dnes však existují různé formy vztahových sítí. Někdo má nejhlubší vztahy ve své rodině, někdo jiný má nejblíž ke kolegům v práci, jiní zakouší nejhlubší vztahy přes Facebook.

Ta poslední slova Ježíše se dají v našem kontextu chápat takto. „Přátelé, ať se vám to zdá nebo ne, mám k dispozici všechnu moc na zemi i v celém vesmíru a můžete se spolehnout na to, že jsem s vámi, stojím při vás. Jděte tedy a odemykejte Boží království všem skupinám lidí, kteří mají k sobě blízko...“ Ježíšova církev není nic jiného než různá a různorodá společenství lidí, kteří mají k sobě blízko. „Jděte a získávejte pro mé království takováto společenství, a pokud neexistují, zakládejte je, budujte rodinná společenství, kde lidé mají ke mně i k sobě navzájem blízko.“

Pokud si dnes mám vybrat, jestli se připojím k Mesiášovi, který o sobě na jedné straně tvrdí, že stojí nad všemi světovými náboženstvími a proudy, a prodává na toto téma své knihy a CD-čka, na druhé straně se však chystá soudit s těmi, kteří ho považují za blázna a sektáře, a nebo k Mesiášovi, který ještě v agónii na kříži volal k Bohu, aby odpustil těm, kteří ho týrali a křižovali, protože nevědí co činí, hádejte, koho si zvolím... A že mě to bude stát víc než pár babek za knížku, že bude ten kříž někdy těžší než bych si přál, půjdu, protože být součástí jeho království je víc než nejkrásnější dovolená, je to jako najít nejcennější poklad, za který dám vše a udělám vše, aby ho našli i ti ostatní.




Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení