Vítejte,

Uživatelské jméno:

Heslo:



[ ]


Datum / Čas

 


Počítadlo

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

Online

Dnes na této stránce ...
celkem: 0
unikátních: 0

Celkem na této stránce ...
celkem: 2315
unikátních: 1249

Stránka ...
celkem: 76478
unikátních: 19036

 

Dobrodružství uniklé pointy - část 1.

Může nás Kristus překvapit?
datum: Pondělí 03.říjen 2011
autor: Petr Činčala seznam autorů
komentáře: 0
 9.5 - 2 hlasů -

Už jste někdy byli v synagóze na bohoslužbě? Já jsem tam ještě nebyl, ale zaujal mě článek na internetu s názvem „Spor ohledně hluku v synagóze skončil u nejvyššího soudu,“ ve kterém si muslimka žijící poblíž synagógy stěžovala na hluk. Na základě její stížnosti se dostavili čtyři environmentální inspektoři, kteří uzavřeli své šetření zprávou, že se jedná o zákonnou nepřístojnost, která by měla být zastavena. Inspektoři ve své zprávě popisovali, že slyšeli hlasité „jásání, tleskání a bouchání, opěvování, kvílení a dupání na podlahu“ alespoň při šesti příležitostech. Vyjádřili se, že hluk byl tak hlasitý, že pronikal stěnami v sousedství a způsoboval „vibraci podlahových nosníků,“ vyrušoval konverzaci a sledování televizních programů...

Ježíš měl ve zvyku chodit do synagógy. Dokonce se v evangeliích dočítáme, že se o ne jeden takový rozruch sám postaral. Naše sobotní povídání bylo právě o jedné takové příležitosti, o které pojednává Lukáš 4,14-30. Než budete pokračovat ve čtení, najděte si tento text a přečtěte ho nahlas, aby jste pochopili další souvislosti.

Už jste si přečetli evangelium Lukáše 4,14-30?

Nejprve tedy něco blíže o synagóze, abychom měli představu. Nebyla to velká místnost, rozlohou tak 13 na 8m, ženy seděly v jednom rohu, muži v hlavní části místosti. Nebyla tam kazatelna, židle byli rozestavěné každá jiným směrem do kroužků po 3-5 židlích. Když došlo na čtení bible, jeden člověk povstal a přečetl pasáž. Pak diskutovali v malých skupinách a modlili se, buď jeden za všechny, nebo ve skupinách. Jak už bylo naznačeno výše, zpívali zvučně, hýbali se u toho, tančili, bohoslužba byla interaktivní záležitostí.

Tak tomu pravděpodobně bylo i v našem příběhu. Ježíš přišel do svého domácího městečka, kde vyrůstal a kde ho lidé znali. V sobotu šel podle svého zvyku na shromáždění, kde potom vstal, aby četl ze svitku proroka Izaiáše:

Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy...“ (Lukáš 14,18-19; srov Izaiáš 61,1-2)

Ježíš nedočetl větu, zavřel knihu (velký svitek), podal ji asistentovi a posadil se. Místnost naplnila zvláštní atmosféra očekávání, oči všech přítomných byly na něj upřeny. Ježíš pronesl: „Toto slovo, které jste právě slyšeli, se dnes naplnilo.“ Údiv kulminoval napětí mezi lidmi, kteří souhlasně pokyvovali hlavou a nechali se hladit jeho slovy. Jako kdyby k nim mluvil někdo úplně jiný než syn od sousedovic truhláře Josefa.

Poté začal Ježíš „přikládat do ohně.“ Byl doma mezi svými, nebylo tedy potřeba žádných servítek. „Řeknete mi, že pomáhám cizákům a o své blízké se nestarám.“ Když totiž Ježíš začal působit veřejně, odstěhoval se do Kafarnaum, které leželo u severního břehu Galilejského jezera na periferii Izraele a dalo se charakterizovat jako světské/pohanské město. „Ono platí i zde, jak se říká, že nikdo není doma prorokem. To není nic nového. Vemte například proroka Elijáše. Kam ho poslal Bůh, když neměl co jíst? I když bylo hodně vdov v Izraeli, poslal ho k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské (1.Král 17:8-24). A nebo prorok Elizeus. I když bylo mnoho malomocných v Izraeli, nikdo z nich nebyl uzdraven, jen Náman ze Sýrie.“ (2. Král 5,1-19)

To když Ježíš dořekl, jako kdyby píchl do vosího hnízda. Jeho slova vyvolala takovou bouři emocí, že shromáždění neshromáždění, sobota nesobota, lidé hnali Ježíše ven z města až na sráz hory nad jezerem, na níž město stálo, aby ho svrhli dolů. Ježíšovi se podařilo v klidu mezi nimi projít a tak skončila jeho návštěva domoviny.

Přirozeně nás zajímá, co přesně vedlo k takové bouři? Proč působila Ježíšova slova jako bomba i když začátek probíhal tak hladce?

To, že jim Ježíš dával za vzor vdovu z fenické Sarepty, bylo příliš silné kafe. A zmínkou o tom arogantním bezbožném Námanovi to už vůbec dodělal. Co tím chtěl říci? Že k nim měl Bůh blíž než k Židům? Jak to vůbec může Ježíš vyslovit?

Po celá staletí Židé velmi hrdě pěstovali svou náboženskou identitu. Jejich Bůh sice nebyl na rozdíl od rukama vyrobených bůžků těch okolních národů vidět, ale byl Bohem bohů, nejmocnějším vládcem vesmíru. On vyvolil izraelský národ, aby na nich demonstroval svou velikost a zahrnul je svou přízní ve všech oblastech, jak se o tom okolním národům mohlo jen zdát a na to byli Židé náležitě hrdí a pyšní. Byli vyvoleným národem se všemi privilegii, jaké jen může udělit sám Stvořitel celého světa.

Stalo se v dávných dobách, že byli Bohu nevěrní a Bůh je obvykle nechal upadnout do spárů těch či oněch nepřátel z okolních národů, ale když pak k němu opět volali, odvraceli se od páchání zla a slibovali hory doly, vždy se nad nimi znovu smiloval. A na to čekali i teď jak na smilování. Nadvláda Říma jim vůbec nebyla po chuti. Komu by také byla, když byli tak krutí a nelítostní. Dost už bylo ponižování, přijde Mesiáš, oddělený Bohem a vysvobodí je. Vykoná pomstu nad Římany a všemi ostatními lúzry. Židé podle svého přesvědčení sekali dobrotu jak jen mohli. Dodržovali nejen zákon Boží, jak se domnívali, ale i svou tradici. Velmi pečlivě se stranili všech neznabohů, nemorálníků a neznalců, dbali na rituální čistotu, zabíjeli jedno zvíře za druhým, aby Bohu dokázali, že jsou čisti, že jsou hodni toho, aby opět projevil svou přízeň a vrátil staré zlaté časy krále Šalamouna.

Když Ježíš povstal ono sobotní dopoledne a začal číst známý text, nemohli se ubránit myšlence, že třeba přichází čas, kdy chce Bůh odpovědět na jejich naříkání a splnit svůj slib. Z Ježíše vycházela zvláštní energie, v jeho slovech byla neodolatelná moc, ano, čte náš oblíbený text, ano, slyšíme radostnou zprávu, naše rány budou obvázány, naše důstojnost opět vzkříšena, budem osvobozeni z útlaku, konečně, ti libanonci, arabové a další zažijí náš – ehm, vlastně Boží hněv – přečti to Ježíši, přijde D•E•N P•O•M•S•T•Y N•A•Š•E•H•O B•O•H•A. (pokračování citovaného textu z Izaiáše 61,1-2.)

To, že Ježíš nepřečetl klíčové místo citované pasáže, se dalo ještě tolerovat, ale když začal nepřístojně překrucovat jednoznačné proroctví, které naprosto zapadalo do židovského sebepojetí, a tvrdit, že se vysvobození z útlaku, uzdravení ran, otevření očí a projev Božího slitování vztahuje právě na ty, kteří si podle Židů zasluhují pomstu, to byl vrchol. Nazaretští nebyli žádnými extrémními nacionalisty, jenže Ježíšova slova smetala ze stolu podstatu jejich náboženství. Jako by Ježíšovi unikla pointa dějin a smyslu židovského národa. To zabolí. Zázraky nezázraky, takového revolucionáře, kterému nic není svaté, nebudou tolerovat. A tak už tenkrát synagóga nezklamala, bohoslužba vyústila v podívanou, za kterou by se nestyděl ani režisér Mel Gibson.

Otázkou je, o co šlo Ježíšovi? Provokace? Nedostatek diplomacie? Revoluce? Mesiášský syndrom? Inu, možná tak trochu ze všeho. Řečeno v kostce: „Izraeli, unikla vám Boží pointa a mě Bůh poslal, abych vám ji ukázal.“ Který z lidských velikánů by si vedl hůře? Ježíšov kariéra mohla mít velmi strmý vzestup počínaje sobotním dopolednem ve svém domovském městě, kde představil své programové prohlášení. Stačilo jen málo, aby se nechal udělat symbolem naplnění židovských ambicí.

Jaké jsou naše ambice? Na jaké identitě si zakládáme my? V čem je pointa naší víry? Co čekáme od všemocného Ježíše? Se kterým biblickým zaslíbením se ztotožňujeme? Jsme připraveni na to, že nás může Ježíš překvapit a že to třeba nemusí být příjemné překvapení?

Možná by stálo za to se vrátit k modelu bohoslužby v synagóze. Ani z historie rané církve se nikde nedočteme, že by se kázalo a sedělo tak, jak jsme zvyklí dnes. Při všem klidu, řádnosti a uspořádanosti bohoslužeb nám může uniknout pointa, že nám třeba unikla pointa.



Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení